Nevím, jestli to máte stejné jako já, ale čas od času mě napadne, jestli je vůbec správně dát si po obědě čokoládu, když tolik lidí na světě nemá ani ten oběd…Prostě jestli je to fér a jak jsem k tomu přišla, že jsem se narodila v zemi, kde mi přinejmenším po materiální stránce nic neschází a mám možnost volby…A co s tím.

Samozřejmě že od křesťana neuslyšíte odpověď: „Prostě si to užít.“ Jenomže hledání odpovědi není tak jednoduché. A tak jsem se přihlásila na projekt Misia India, abych hledala přímo na místě mezi těmi, kteří se do blahobytu rozhodně nenarodili.

Spolu s dalšími 13 nadšenci strávíme v létě několik týdnů mezi dětmi z té nejnižší Indické kasty, tzv. nedotknutelných. Jsou to lidé, kterým často není dovoleno např. sedět na určitých místech v autobuse, na náměstí nebo v chrámě. Za normálních podmínek nemají možnost se dostat ani k základnímu vzdělání, tedy ani k lepší a férově placené práci, což znamená, že jejich děti musí těžce pracovat, a tím pádem nemohou chodit do školy, a tak pořád dokola.

Proto se jezuité ze státu Karnataka rozhodli věnovat právě těmto lidem. Jedním z míst, kde působí, je misie v Manvi v oblasti Raichur, kde se jim (kromě jiného) už podařilo vybudovat školu pro místní děti, a to školu velmi kvalitní, že je lepší než státní školy a rodiče z vyšších kast usilují o přijetí svých dětí, jako kdyby najednou na onu „nedotknutelnost“ zapomněli…

My pojedeme právě do této misie pomáhat se stavbou internátu pro děvčata. To, že bude určený výhradně pro dívky není náhodou – asi není neznámý fakt, že ženy to v Indii alespoň v tradičních oblastech nemají jednoduché a narození dívky do rodiny se někdy považuje dokonce za prokletí. Kromě toho se budeme snažit s dětmi strávit nějaký čas, ať už pokusy o hodiny anglické konverzace:-), nebo prostě jen tak…

Musím se přiznat, že přes všechno těšení a očekávání se ve mně také objevují obavy. V okamžiku, kdy člověk zahájí potřebná očkování, mu začnou docházet rizika, kterých vlastně pro zhýčkanou Evropanku není málo…Ale myslím, že je potřeba to svěřit do Božích rukou a doufat, že to nedojde dál než k běžným střevním potížím :-).

Nejvíc ze všeho to ale asi nakonec bude překvapení. Sama jsem zvědavá, jestli se tady za pár měsíců ode mě objeví nějaká osvícená odpověď na výše položenou otázku… mezitím budu ráda za ty vaše:-).

Více se o našem projetu je možné dozvědět na stránkách http://misia.india.googlepages.com/

Můžete se zapojit i vy!

Do projektu se můžete se zapojit i vy. A jaká pomoc je možná?

• Sbíráme peníze
  
  Všechny finanční dary budou použity na základní vybavení internátu (postele, stoly, židle). Pro představu: vybavení pro jednu dívku stojí v přepočtu cca 3000 Kč.
  
  Číslo účtu je : 5076810002/4000 5076811718/4000 , variabilní symbol: 10851, případně je možné se domluvit na převzetí hotovosti.
  

  
  

• Sbíráme také školní pomůcky (sešity, pera, tužky, pastelky,…)
  
  Tyto pomůcky budou darovány škole v Manvi.
  

  
  

• Prosíme o modlitbu. Protože bez Božího požehnání to nepůjde.
  
  O konkrétním využití tohoto vašeho příspěvku rozhodne nebeský management.